Kterak jsem zachraňovala růži farskou

Silný titulek, asi mám nějakou hollywoodskou náladu... Každopádně!

U nás dole pod kopcem stojí kostelík. Krásný, malý, gotický, zbarokizovaný, zrenovovaný. A u kostelíka je fara, kterou nějakou dobu okupovali Pražáci, ale protože tam straší (aaano...faaaaaakt....), tak už ji nějakou dobu neokupují.

Přes vrátka fary se léta pnula krásná růže, nad kterou jsme všichni my kolemjdoucí áchali a vzdychali, a které utla tipec krutozima 2011/2012. Takže krasavice na výsluní seschla a mně se otevřely oči ve výhledu přes plot dál k domu do zahrady. A tam si razila cestu pýrem a betonem nádherná historická sytě růžová růže. Voněla daleko až ke mně na cestu a já se rozhodla, že tuhle krásu nikdo nesmí vzít křoviňákem, až se fara nakonec jednou prodá a odstrašidluje.

Takže jsem jednoho sychravého březnového dopoledne vzala rýč, nasadila obličej údržby veřejné zeleně a vydala se na lup. Tedy vlastně na záchrannou misi... Plot u tamní zahrádky už je stejně provalený, takže proniknout na lokaci by neměl být problém.

habitus krásné neznámé

Samozřejmě, jakmile jsem zabořila rýč do země a začala bojovat s pupeční šňůrou polykormonu, zastavilo na přilehlém parkovisku u hřbitova auto. Z něj vystoupil důležitý obličej s čepici a s očima na stopkách tak dlouhých, že americký komiksový hrdina by si studem začal cvrnkat do kalhot. Nedala jsem se ale zastrašit a zahájila protiútok xichtem  "já jsem tady ofiko, zachraňuju tuhle růži pro českou pobočku greenpeace, takže jako vklidu, dědo, jo?". Brutální souboj nervů, za který by se nestyděl ani Tarantino, nakonec skončil remízou. Dramatická hudba zmizela, záběry stylu slow motion se vrátily zpět do normálu, já s odkopkem vlítla do auta a čepičář zamířil na hřbitov (jakože touhle cestičkou přeci procházím se založenýma rukama každý den mezi 10:25 - 10:48, naučil jsem se to od Kanta...). Celkem nervák tahle snaha o zachování české historické flóry...

dva malé bezvýznamné klacky pro lidstvo,
velké růžové křovísko pro Kachničku

Růže je podle všeho galika, odnožovací schopnost jí rozhodně nechybí - viz fotka habitu. Zasadila jsem ji k pergole tam, kde si všichni zvykli chodit cestičkou vedle schodů a dupat mi budoucím záhonem. Těším se, až udělá to velké trnité křovisko a usměrní postavy potácející se nocí čůrat mi na kompost. A těším se na tu vůni a květy a vrčení mužovo - tos to křoví sakra nemohla dát jinam - a řev synkův - bebííííí! bebíííííí!! pofoukaaaat.... Růže jsou fajn :)