Itálie / Italy: Giardini Segreti di Villa Borghese

Samotný Řím je příjemně zelené město, každý, kdo kdy projel středem, si určitě všiml majestátní platanové aleje lemující Tiberu. Právě platany spolu s piniemi a cykasy jsou dřevinami, které výrazně formují siluetu lidských obydlí v okolí Říma, podobně jako pro zemědělskou Umbrii jsou typické oleandry a pro kopcovité Toskánsko notoricky známé cypřiše, severněji i topoly.
Překvapivá je také rozlehlost hlavního římského parku, Villy Borghese, který z centra zabírá část na hlavní město až nezvykle velkou. Nejmenším, ale o to zajímavějším celkem jsou pak Giardini Segreti, utajená zahrada rozdělená na tři díly. Takové zahrady nacházely uplatnění především u reprezentativních sídel, obklopených širší veřejnosti přístupnými parky, kde Giardini Segreti sloužily zejména rodině nebo majiteli a jeho nejbližším známým. A protože čeština nezná trochu rozumné, ekvivalentní a jednotně zaužívané pojmenování pro tenhle termín, je v tomto případě asi lepší podržet se italštiny.
Nejudržovanější z borgheských Giardini Segreti je bez pochyb ta první, ke galerii přiléhající část, nazývaná zahradou Starou nebo Zahradou hořkých pomerančů. Díky nedávné rekonstrukci nám poskytuje představu, jak mohly takové zahrady vypadat před třemi až čtyřmi stoletími. Dominantním prvkem jejího plošného uspořádání jsou pomerančovníky v terakotových květináčích, doplněné stěnou z citrusů. I přes své striktně formální provedení ve mně tahle Giardino Segreto zanechala dojem víc než sympatický. Svůj podíl na tom bez pochyby měla rozvolněně působivší výsadba bylinek, však také hlavním požadavkem zadavatele, kardinála Scipione Borghese, bylo, aby tato zahrada zanechávala vjemy zejména čichové.
Druhým celkem je Voliérová nebo také Květinová zahrada, poslední je Zahrada se slunečními hodinami. Předěly mezi zahradami tvoří Casina, jejichž název je odvozen od italského výrazu pro dům, "casa", a které většinou představovaly menší venkovskou vilu, letní sídlo nebo, jako v tomto případě, pavilon.
Giardini Segreti nejsou v současnosti sice běžně přístupné, docela dobře je ale můžeme obhlédnout skrz horní plot. Vstup do parku je celoročně zdarma.
Rome is a pleasantly green town, everyone who ever passed its middle surely noticed a stately plane alley along the Tiber. Just plane-trees together with Stone Pines and cycads are those plants shaping markedly the silhouette of human dwellings around the city, like oleanders are typical for agricultural Umbria and notoriously known cypresses, more northern replaced with poplars, for hilly Tuscany.
The extent of main Roman park called Villa Borghese is surprising as well since it occupies an usually large part of that type of town centre. The smallest but all the more interesting complex of Villa Borghese are Giardini Segreti, secret gardens divided into three parts. Such gardens used to be situated at representative residencies surrounded with public open parks while Giardini Segreti were intended only for landlords.
The first secret garden, located right close to a gallery, is called Old or of Bitter Oranges and without doubts is the best maintained one. Due to a recent restoration we can imagine how these gardens could have looked three or four centuries ago. The dominant element in its flat arrangement are orange-trees in terracotta pots completed with a citrus hedge. Although strictly formal this garden was very likable to me. I was surely so impressed also because of a freely looking herb outplanting. Fragrant plants were besides demanded by a submitter, cardinal Scipione Borghese, since the garden was determined to have mainly an olfactory effect.
The second part is the Aviary or Flower Garden, the last one is the Sundial Garden. Borders between particular gardens are made with Casinos whose name is derived from italian vocable for house, "casa", and that usually meaned a smaller country villa, summerhouse or pavilion as in this case.
Giardini Segreti are presently usually closed but we can see a lot thru the upper fence. The park is open a whole year and for free.

Levandule / Lavenders

Levandule je bylinkou určitě nejopěvovanější. V Provensálsku, kde také jinde, má dokonce samostatné muzeum. Aby pravá levandule lékařská (Lavandula officinalis, syn. angustifolia, syn. vera) spolehlivě prospívala, je tady velkopěstiteli vysazována v polohách většinou vyšších než 1000 m n. m. a je výhodou, že roste i na stanovištích často pro jiné plodiny nevhodných. Níž se pak může pěstovat kříženec levandule lékařské a širokolisté (Lavandula latifolia), známý jako lavandin (Lavandula hybrida, syn. intermedia). Zatímco levandule lékařská tady kvete pouze v červnu až červenci a její květní stonky jsou nevětvené, kvete lavandin od května do srpna na větvených stoncích a dává tak mnohem vyšší úrodu i výnos. Esenciální olej, základní produkt, je však z lékařské levandule z medicínského hlediska mnohem cennější. Je to výborný prostředek při zarudnutích od slunce a drobných popáleninách, rychleji hojí oděrky, používá se při nespavosti, přecitlivělosti, bolestech hlavy nebo stresu. Pomáhá i při ekzémech, proleženinách nebo bodnutí hmyzem. Inhalace oleje potlačuje infekci při nachlazení a zánětu dutin. Kapka oleje na kostce cukru pomáhá při bolesti v krku, po tři dny může být užívána také proti střevním parazitům. Masáž olejem může ulehčit při křečích a revmatismu a kapka vetřená do kůže za uchem může dokonce účinkovat jako odpuzovač vší. U dětí by měl být olej aplikován nejdřív od dvou let. Jako jeden z mála éterických olejů může být používán neředěný. Výrazné dezinfekční a regenerační vlastnosti spolu s uklidňující vůní předurčují levanduli k širokému využití především v kosmetickém průmyslu, oblíbená je třeba v chladivých gelech na unavené nohy. Z dalšího využití jsou známé především sáčky se sušenými květy k ovonění prádla i jako ochrana proti molům.
Co se týká pěstování, je sice levandule doporučována především na suchá a slunná místa, přece ale jen je poměrně adaptabilní a snese trochu víc mokra než například tymián. Z druhů se u nás hodí pěstovat levanduli lékařskou a její osvědčené selekce jako je ´Munstead´ (listy jsou zelenější) nebo ´Hidcote´(stříbrnější olistění, tmavě modré květy). Tuzemská selekce se nazývá ´Krajová´. Ostatní druhy včetně lavandinu nám venku většinou moc radostí neudělají, často odmrzají a vyholují. Z další péče postačí jarní řez k udržení tvaru (nejníž lze seříznout jen k posledním zeleným lístkům, ne do holého dřeva). Pokud chceme sklízet květy, odřízneme je i s natí na začátku kvetení a dáme usušit.
Lavender is surely the most mentioned herb. A museum dedicated only to this plant also exists in Provence, and where else than here? True lavender (aka fine or common or English, Lavandula officinalis, syn. angustifolia, syn. vera in Latin) is there professionally cultivated in locations usually higher than 1000 m AMSL where it thrives reliably and can settle grounds often inconvenient for other crop-plants. Hybrid of true and spike lavender (L. latifolia) known as lavandin (L. hybrida, syn. intermedia) is afterwards suitable for lower altitudes. While true lavender blooms only in June till July and its flower stems are unbranched, lavandin blooms there from May till August, bears branched flowers stems and so gives a much bigger harvest and yield. An essential oil, the basic product, is, though, much more valuable of true lavender for medicinal purposes . It is an excellent remedy for sunburn and other little burns, heals better small scratches, treats insomnia, irritability, headache and stress. Can help with eczema, bedsores or insect bites as well. Oil inhalation restrains infection of cold and sinusitis. One oil drop on sugar lump helps with sore throat an can be used against intestinal parasites for three days, too. Lavender oil massage relieves cramps and rheumatism and a drop rubbed in the skin behind ear can even repel louses. Only a few etheric oils, including this, can be used concentrated, but regarding small children is recommended not to use before two years of age. Outstanding disinfecting and regenerating qualities along with a calming scent determinate wide using of lavender especially in cosmetic industry. E. g. a cooling gel for tired legs is very popular. Also sachets with dried buds for keeping clothes smelling fresh and repelling moths are well-known from other usages.
Concerning growing lavender it is recommended to be planted in dry and sunny places, but is quite adaptable and can stand more humidity than e. g. thyme. Particularly the true lavender with well-tried selections as ´Munstead´(greener leaves) or ´Hidcote´ (more silvery foliage, dark blue flowers) are suitable in our conditions. Czech selection is called ´Krajová´. We often don´t make good experience with other species including lavandin when growing them outside, they mostly get frostbitten and their base gets defoliated. A spring cut for compact growth (not below the last green leaves) is enough from other care. If we want to harvest buds we cut flower stems at the beginning of blooming and let them dry.

Levandule lékařská se narozdíl od lavandinu většinou množí výsevem a ve svém vzhledu nemusí být uniformní - může se lišit jak odolností, vzhledem a barvou květenství, tak i dobou a délkou kvetení.
True lavender is, unlike lavandin, propagated mostly by seeds and isn´t often uniform in its appearance - it can differ in its endurance, look and colour of flower heads, but in time and duration of blooming as well.



Proto vznikly četné selekce, které jsou pro jistotu zachování požadovaných vlastností často množeny i vegetativně. Výše ´Hidcote´.
That is why many selections appeared. These are mostly propagated vegetatively. There is pictured ´Hidcote´.





´England´ je hybridní kultivar nízkého vzrůstu s výrazně stříbrno-bílým olistěním a hodí se i pro naše podmínky.
´England´is a hybrid variety with a low growth and marked silvery-white foliage and seems to thrive in our conditions, too.



´Grosso´patří mezi nejpěstovanější lavandiny.
´Grosso´ belongs among the most wide-spread lavandins.



´Silver Edge´ má listy dokonce panašované.
´Silver Edge´has even variegated leaves.

Itálie: Villa d´Este v Tivoli / Italy: Villa d´Este in Tivoli

A pokračuje putování po italských zahradách. Jedna z nejslavnějších světových zahrad se nachází u vily rodu Este v Tivoli, východně od Říma. Dílo, vytvořené v 16. století na popud kardinála Ippolita, je vrcholnou ukázkou zkrocení vodního živlu člověkem a je tedy právem zařazeno na seznam UNESCO. Terasovitě uspořádaná zahrada vyniká zejména důmyslným uspořádáním četných fontán, nymfeí, grott a dalších vodních prvků, které jsou navíc řekou Anione zásobovány samospádem. Představa visutých zahrad Semiramidiných se sama nabízí. Otevřeno je denně kromě pondělí a několika svátků od 8.30 téměř do západu. V létě jsou možné i noční prohlídky, kdy je zahrada efektně nasvětlena.Vstupné se platí a lístky je možné zakoupit také po internetu.

And a tour of italian gardens continues. One of the most world-famous gardens is a part of Este dynasty´s villa in Tivoli, on the east from Rome. It was created in 16th century on cardinal Ippolito´s initiative, becoming a supreme example of water element subjugation by a human and so it has been deservedly listed in UNESCO. The terraced garden mainly exceeds in sophisticated arrangement of numerous fountains, nymphaeums, grottoes and other water components supplied moreover by gravity drainage of the Anione river. Vision of the Hanging Gardens of Babylon offers itself. Villa d´Este is opened daily from 8:30 almost till sunset, except of Mondays and some fests. Night tours are also possible during a summertime and the garden is impressively spotlighted. There are entrance fees and tickets can be bought online, too.

Nenápadným vchodem vstoupíme do atria a ani to nenasvědčuje, že by se za jeho zdmi mohlo mohlo odehrávat něco výjimečného.

The villa´s entrance is rather unobtrusive and also its atrium doesn´t refer to anything special behind the walls.

Interiér vily a především její stropy jsou zdobeny dechberoucími freskami.
Villa´s interior and especially the ceilings are decorated with breathtaking frescoes.

Pohled od vily.

A view from the villa.

Není pochyb, který prvek zahrady je dominantní.

No doubts which garden part is dominant.

Máty / Mints

Soutěž o nejvoňavější bylinku by určitě vyhrála máta. Už staří Řekové a Římané, jak jinak, využívali jejích antiseptických vlastností k očistným koupelím a lístky žvýkali pro osvěžení dechu. Jako osvěžovač dechu je ostatně máta nejhojněji využívána i dnes a rovněž z ní lze připravit jak občerstvující čaj, tak třeba báječně chladivé mojito nebo další pamlsky.
Známá je především máta peprná (Mentha x piperita, peppermint), ale spíš názvem. Méně lidí už tuší, že pravá máta peprná je zabarvená do fialova a především že se nedá množit semeny, ale pouze vegetativní cestou (kořenujícími výběžky). Neznamená to ale už, že by se nemohla snadno křížit s ostatními druhy a hybridy.
This herb would surely win as the most fragrant one. Already ancient Greeks and Romans, how else, used mint for its antiseptic effects in expurgatory bathing and chewed leaves to refresh their breath. The usage of mint as a breath refreshener is besides most often also nowadays. We can prepare a julep tea, wonderfully cooling mojito or other delicacies from it as well.
Peppermint (Mentha x piperita) is the best known, but more corcening its name. The less people also know that the genuine peppermint is purple-tinted and above all it cannot be propagated by seed, but only vegetatively (by rooting stolons). However it doesn´t mean the peppermint couldn´t cross easily with other species and varieties.

Byly také vyselektovány máty jak s citronovou, pomerančovou, mandarinkovou, tak třeba čokoládovou vůní. Máta bergamotská, Mentha x piperita var. citrata ´Eau de Cologne´, skutečně voní jako kolínská.
There were selected mints with lemon, orange, tangerine or e.g. chocolate fragrance, too. The Bergamot mint, Mentha x piperita var. citrata ´Eau de Cologne´, really smells like cologne.

Dalším oblíbeným druhem je máta klasnatá (Mentha spicata, spearmint) s vůní méně ostře pronikavou. Máta kadeřavá (Mentha spicata var. crispa) je její varietou s načechranými lístky. A pak jsou tu také další kříženci, označovaní jako Mentha species. ´Jokka´ se vyznačuje orientální vůní, ´Mojito´ voní výrazně, sladce svěže a má lahodnou chuť, obzvlášť vhodnou pro přípravu stejnojmenného nápoje.
Another favourite species is the spearmint (Mentha spicata) with a less sharp fragrance. The crisp mint (Mentha spicata var. crispa) is its ruffle-leaved variety. And then there are other hybrids called Mentha species. ´Jokka´ has oriental fragrance, ´Mojito´ smells markedly sweet-fresh and has a delicious taste especially suitable for the same-named drink preparation.

Klasické máty obsahují esenciální olej s vyšším obsahem mentolu a intenzívní vůně, uvolňující se na slunci, činí tak každou návštěvu záhonu jedinečným aromaterapeutickým zážitkem. Je ale třeba upozornit na skutečnost, že máta ráda cestuje pomocí kořenujících výběžků a tak je nutné poměrně často odrývat nevzhledné přestárlé trsy a ponechávat jen několik šlahounů. Zůstává proto poměrně nízká. Má také raději trošku víc vlhka než třeba šalvěj nebo levandule. Aby zůstala pěkná, je potřeba ji celkem často za sezónu sklízet (odřezávat asi tak 2/3 natě, nenechat vykvést). Z chorob může mátu potrápit rez, proti které však není přímá ochrana, ale pravděpodobněji se setkáme s různými savými a žravými škůdci, třeba dřepčíky. Poznáme je tak, že když přejedeme rukou po trsu, budou z něj vyskakovat maličké světle hnědé potvory. Pokud nám moc polezou na nervy, můžeme je postříkat Pirimorem.
Jinou skupinou jsou druhy jako je máta jablečná (Mentha suaveolens) a její zajímavější, panašovaná varianta, máta ananasová (Mentha suaveolens ´Variegata´), které už tolik nevoní, ale také nepotřebují tak často obměňovat. Ananasová máta se výborně uplatní ve floristice.
Classic mints contain an essential oil with a higher menthol volume and so the intensive perfume, rising in the sun, makes every visit of the bed an aromatherapeutic adventure. Nevertheless there should be mentioned the mint likes travelling with its rooting stolons, it is also necessary to dig overmature clusters quite often and keep only a few new sprouts. It likes a bit more moisture than e.g. salvia or lavender, too. Mint needs often picking to stay nice as well (pick about 2/3 of the top, don´t let it flower). Some diseases, e.g. rust, can appear. No direct protection exists against rust. We meet more supposedly various sucking and predatory pests, e.g. flea beetles. We recognize them when we palm the plant tiny light brown beasts jump out. If they bother us too much we can use Pirimor.
The other group can be constituted of species as Apple mint (Mentha suaveolens) and its more interesting, variegated variety, Pineapple mint (Mentha suaveolens ´Variegata´). They don´t smell so much but don´t need to be so often replaced. Pineapple mint is excellent for the floristics.

Zázvorová máta (Mentha gentilis ´Variegata´) je pak ozdobná žlutým žilkováním.
Ginger mint (Mentha gentilis ´Variegata´) is decorative with a yellow veining.

Zajímavým druhem, výše nezmíněným, je také půdopokryvná máta korsická (Mentha requienii). Půdopokryvná je i nižší varianta máty polej, Mentha pulegium ´Nanum´.
Interesting, above not mentioned species is also groundcovering Corsican mint (Mentha requienii). A lower variety of Pennyroyal, Mentha pulegium ´Nanum´, is able to cover ground as well.

Moje nové růže pro rok 2009 II. / My New Roses for the Year 2009 II.

Od Harknesse:
From Harkness:

Parky

Připomíná vylepšenou Winchester Cathedral, podobně i voní. Po celou sezónu téměř nebyla bez květů, rostoucích většinou samostatně nebo v řídkých květenstvích. Objevila se i nějaká černá skvrnitost, ale bez opadu listů. Ze všech Harknessových růží, které jsem letos vyzkoušela, je rozhodně nejlepší, jsem s ní hodně spokojená, má i pěkný, kompaktní růst.
Resembles improved Winchester Cathedral, also with its scent. There were some flowers on the bush for almost the whole season, borne mostly solitary or in scarce clusters. Some blackspot appeared, but without defoliation. From all Harkness roses I´ve tried this year this is definitely the best, I am very satisfied with her. There is also a nice, compact growth.

St. Richard of Chichester

Světle oranžová, vonná růže, vytváří užší keř s delšími květonosnými výhony. Kvetení je spíš slabší.

Light orange, fragrant rose, makes a narrower shrub with longer flowering shoots. Blooming seems to be weaker.

Henrietta Barnett

Tahle zkušenost dopadla hodně špatně, růže hůř přezimovala a za celou sezónu se na ní objevil jediný slabounký výhonek, který ani nezakvetl.
This experience became really bad, the rose badly overwintered and there appeared only one thin, non-flowering shoot during the season.

Od Tantaua:
From Tantau:

Chippendale

Za tuhle jsem moc ráda, že ji mám, z Tantauovy nostalgické série se mi zatím zdá být nejlepší. Počáteční barva květů je sytě oranžová, měnící se rychle na světle lososově nebo broskvově růžovou, která se mi hodně líbí a kterou bych zařadila do kategorie Abraham Darby a spol. Růže může i příjemně ovocně vonět. Také téměř nebyla bez květů, rostoucích samostatně, a i růst je celistvý. Větve mají jen velmi málo trnů.
I like this much, I think it is the best from Tantau´s nostalgic series. Starting colour of the blooms is rich orange, quickly changing to peachy pink I love and which I would rank into category with Abraham Darby and similar. The rose can have a nice fruity scent. Chippendale almost wasn´t without blooms, borne solitary, and also the growth is compact. The canes have only very few thorns.

Nostalgie

Tentokrát něco pro milovníky výrazně dvoubarevných růží. Nostalgie dobře kvetla do konce léta, i keřík zůstává pěkně kompaktní. Vonné, samostatně vyrůstající květy ale nejsou moc odolné proti dešti.

Now something for lovers of markedly two-coloured roses. Nostalgie rebloomed well till the end of summer and the shrub stays nicely compact. Fragrant, solitary borne blooms aren´t rain resistant.

Soeur Emmanuelle

Romantická růže z Delbardovy dílny, známá také pod jménem Dieter Müller. Její květy mají příjemnou lila růžovou barvu a naprosto opojnou vůni. Rychle odkvétají.
A romantic rose, from Delbard´s for this time, is known also under the name Dieter Müller. Its flowers are pleasantly lila-pink coloured and have a very intoxicating scent. They fade quite fast.

Jalitah

Moje první zkušenost s firmou Interplant. První květy Jalitah byly fantasticky krásné, světle meruňkové barvy s narůžovělými, zvlněnými okraji a nazelenalými spodními částmi okvětních plátků. Barevná kombinace trochu připomíná Magnolii Kordanu, ale světlejší. Růže sice nevoněla, ale pro řez byla skvělá. Není se co divit, že tak okouzlila římské růžaře na soutěži v roce 2007.
My first experience with Interplant company. First blooms of Jalitah were fantastically beautiful with generally light apricot colouring, pinkish, frilled edges of petals and greenish base. The colouring resembles to me cv. Magnolia Kordana a bit, but a lighter way. The rose wasn´t scented, but excellent for cut. I´m not surprised it charmed Roman rosarians during the trial exhibition in 2007 so much.

Jalovce / Junipers

Z jehličnanů (konifer) mám opravdu hodně ráda půdopokryvné jalovce hlavně proto, že dokáží být prakticky bezúdržbové, stálezelené, prospívají i v opravdu krušných podmínkách a dá se po nich i šlapat. Sama je mám vyzkoušené zejména na hodně osluněném, suchém stanovišti. Obzvlášť výborně se vyjímají na mírných svazích. Tady přináším jejich fotogalerii, osobně se mi líbí především ty zelenější.
I love especially groundcovering junipers from conifers. They are evergreen, don't need practically any care, can thrive in really hard conditions and we can also tread them under foot. I have personal experience with them planted on a sunny, dry place. These junipers look good mainly on gentle slopes. Here I'm showing their photogallery and I personally like especially the greener ones.

Juniperus horizontalis 'Plumosa'

Horizontalis je osvědčenou klasikou a hodně nízkým, půdopokryvným jalovcem. Sadíme jej ve skupinách.
Horizontalis is the classics and a really low, groundcovering juniper. Plant it in groups.

Juniperus horizontalis 'Wiltonii'



Juniperus horizontalis 'Glauca'

Pro milovníky módních žlutých nebo zlatých odstínů alespoň informativně:
For lovers of fashionable yellow and golden shades leastwise informatively:

Juniperus horizontalis 'Golden Carpet'



Juniperus horizontalis 'Limeglow'



Juniperus conferta



Juniperus sabina 'Tamariscifolia'



Juniperus sabina 'Rockery Gem'



Juniperus squamata 'Blue Star'

Rostliny v květináči vždy nemusí vypadat zrovna přesvědčivě, nebojte, vyrostou z nich opravdoví krasavci.
Young plants don´t always look very persuasive, but don´t be afraid, they will grow into real beauties.

Moje nové růže pro rok 2009 I. / My New Roses for the Year 2009 I.

Tato část patří mým stále nejoblíbenějším angličankám:
This part is dedicated to my still most favourite English (Austin) Roses:

Crocus Rose

Jako základní barvu Crocus Rose lze asi stanovit bílou. Poměrně velké květy se zatím objevovaly samostatně a voněly po moderních růžích. Kultivar velmi dobře opakuje kvetení i bez odstraňování odkvětů a právě zmiňované výborné opakování bylo také důvodem, proč jsem si tuto růži opatřila. Měla by vytvářet keř kolem 1,2 m vysoký, vhodný i do živých plotů. S Crocus Rose jsem zatím velice spokojená.
The basic colour of Crocus Rose is probably white. Quite large blooms were borne separately till now and smelled after modern roses. The cultivar repeats very well also without deadheading. Excellent repeating was actually my main reason to obtain this rose. It should reach height about 1,2 m and be usable for hedges as well. I am very satisfied with Crocus Rose.

Glamis Castle

Glamis Castle je do metru vysoká růže s květy sice menšími, ale o to kouzelnějšími. Specificky se rozvíjejí, působí křehce a také poměrně rychle odkvétají. Keř tato růže tvoří vzpřímený, se světlou barvou listu, zespodu však může vyholovat a tak je potřeba ji vhodně osadit. Rovněž výborně opakuje kvetení.
Glamis Castle is a plant high to a metre with smaller blooms, but all the more charming. They open specifically, look fragile and fade away quite fast. Shrub is upright with paler leaves that can be missing at the base and so it is useful to add some proper plants. Rose repeats very well.

James Galway

Tato růže nese středně velké, voňavé květy, má málo trnů a zajímavě ploché listy. Květy jsou neseny v málo početných květenstvích. James Galway by měl být větší keř a uplatnit se může i jako růže pnoucí. Opakovat kvetení by neměl nijak zázračně.
James Galway bears medium-sized, scented blooms, has a few thorns and interestingly flat leaves. Flowers are borne in scarce clusters. It should make a bigger shrub and can be usable also as climbing. Repeating shouldn´t be miraculous.

Jubilee Celebration

Jubilee Celebration jsem dostala záměnou. Překvapilo mě, že poměrně rychle nakvetla a odkvetla, to, že bude zřejmě klopit květy, jsem čekala.
I obtained this by mistake. I have been quite surprised with its quick opening and fading of blooms. I expected their nodding.

St. Cecilia

Růže se zatím menšími, pěkně tvarovanými, sladce mýdlově vonícími květy a světlejším olistěním. Měla by být vysoká do metru.
The rose with so far smaller, nicely shaped, sweetly soapy scented blooms and lighter leaves. It should be high to 1 m.

Summer Song

Summer Song jsem si pořídila ne ani tak kvůli barvě, ale kvůli deklarované vůni - například i s tóny po banánech. Nicméně oranžová, neblednoucí růže, co voní po žlutých banánech, na tu jsem si skutečně dělala laskominy. První květy sice voněly, nicméně nijak zvláštně. Byly ale pěkné, s velmi příjemným, ne příliš pronikavým a přesto výrazným zbarvením. Růže by neměla nijak zázračně opakovat kvetení a také růst se nezdá být moc silný. Keř by měl dosahovat 1,2 m.

I decided for Summer Song not primarily for its colour, but rather for its declared fragrance - also with banana notes. However the rose of unfading orange scented like yellow bananas - this idea really wowed me much. First blooms were scented, but not any specially to me. Nevertheless they were nice, with pleasant, not too vivid but still outstanding colouring. Repeating shoudn´t be amazing and also the growth doesn´t seem to be very strong. The shrub should reach height about 1,2 m.

Tea Clipper

Květy Tea Clipper jsou opravdu krásné i voňavé, pěstitelé však upozorňují na jejich rychlou ztrátu barvy na přímem slunci, tak jsem růži zasadila do poměrně značného stínu, kde si zatím vede dobře. Keř by měl dosahovat výšky kolem 1,2 m.

Tea Clipper flowers are truly beautiful and also fragrant, but growers note their quick fading of colour if placed in the direct sun., so I decided to plant this variety in a quite shade where it looks content. The shrub shoud be about 1,2 high.

Teasing Georgia

Podobně jsem ne na přímé slunce přesadila i cv. Teasing Georgia. Zatím to vypadá, že by se chtěl spíš pnout. Květy byly zatím menší.
I did the same with my Teasing Georgia, replacing her from the sharp sunlight as well. She looks like to want to climb. Blooms were smaller in the meantime.

Queen of Sweden

První vlna kvetení byla opravdu působivá s množstvím menších, voňavých květů, s dokonale uspořádanými okvětními plátky, na vzpřímených větvích. Barva byla světle růžová s meruňkovým nádechem uprostřed. Růže pak výrazněji zakvetla až na podzim. Queen of Sweden je pro mě překvapivě trošku náchylná k černé skvrnitosti. Keř asi tvoří užší a tak by měla být zasazena v počtu po několika kusech. Kultivar by se měl uplatnit také živém plotu, kolem 1 m vysokém.
The first flush was really impressive with a plenty of smaller, scented blooms, with perfectly arranged petals, held on upright canes. The colour was light pink with apricot hues in the middle. Then it bloomed more as late as in autumn. Queen of Sweden is surprisingly a little bit blackspot suceptible in my case. Makes perhaps a narrower shrub and so it should be planted in groups. It should be usable for about 1 m high hedges, too.