Translate

Anglické růže Davida Austina

    Teasing Georgia


    Když si tak rekapituluju svůj život, říkám si, že jednou povím vnoučatům: "Zažila jsem Václava Havla, Filipa Topola a Davida Austina."

    David Austin je anglický šlechtitel, který je stvořitelem tzv. Anglických růží . On sám je popisuje jako růže keřovitého vzrůstu, které v sobě kombinují kouzlo a vůni starých růží s odolností a barevnou škálou růží moderních. A to je vlastně přesně to, co milý David udělal - vzal staré historické růže a křížil je s moderními hybridy, až dostal něco naprosto jedinečného a jako správný vlastenec výsledek svého snažení nazval růžemi Anglickými.

    Austin dělí své odchovankyně do 5 základních skupin:

    1. English Old Rose Hybrids


    Jedná se o původní Anglické růže. Svou podstatou jsou nejpodobnější historickým růžím - mají příjemné matné listí, většinou zvládnou udělat hezky tvarovaný keřík (většinou!!!), barevná škála květů je velmi umírněná a zpravidla moc hezky voní. Sem patří samozřejmě i první "Austinka světa" - Constance Spry, která vznikla zkřížením galiky Belle Isis s floribundou Dainty Maid 
    • Eglantyne
    • Falstaf
    • Gertrude Jekyll
    • Harlow Carr
    • Charels Rennie Mackintosh
    • Jude the Obscure
    • Munstead Wood
    • Rosemoor
    • St. Swithun
    • William Shakespeare 2000
    • Winchester Cathedral

    2. English Leander Hybrids


    Tato skupina už se blíží mnohem více moderním růžím, a to především velmi širokou škálou barev květů, která kromě klasiky růžová-rudá-bílá, nabízí i nádherné tóny žluté a oranžové v nuancích od krémově umírněných po květy barevné razance a výraznosti čínského novoročního ohňostroje. Austin o jejich habitu tvrdí, že dělají široký výrazný keř. Asi ano, pokud jich v jedné jamce máte 10 a umíte je střihem tvarovat ( a každoročně vám nezmrznou k zemi...). Podle mě to jsou růže "nohatky" , kterým velmi svědčí být vplétány do nějaké opory typu trojnožka, čili odborně do "klece na papoucha".
    • A Shopshire lad
    • Crown Princess Margareta
    • Pat Austin
    • Strawberry Hill
    • Teasing Georgia

    3. English Musk Hybrids


    Tyto růže vznikly křížením Austinových Old Rose Hybridů s Noisetkami. Díky nim se vyznačují zvláštní nepopsatelnou porcelánovou křehkostí...  přesně nevím, jak to popsat... osobně pro ně mám prostě zvláštní slabost, ačkoli nejsou úplně "bezúdržbové".
    • Claire Austin
    • Crocus Rose
    • Graham Thomas 
    • Lady Ema Hamilton
    • Port Sunlight
    • The Pilgrim
    • The Generous Gardener
    • Wildeve

    4. English Alba Hybrids


    Austin tuto skupinu zavedl poměrně nedávno, a to tak, že z ostatních skupin vybral růže se společnými určujícími znaky. Tím základním je (nebo by měl být - já mu do reklamní kuchyně nevidím) samozřejmě obsah alba krve v rodokmenu. Dalším výrazným rysem je bujnější keřovitý růst. Alba hybridy se nesou v moderním trendu přírodních zahrad. Tím nemyslím, že někde v rohu zahrady u plotu roste trs kapradí... Tím myslím třeba to, že bujnější růst těchto kultivarů si lépe poradí s konkurencí okolních rostlin, nebo to, že jejich květy jsou z velké části "wildlife friendly" (To znamená, že květy nejsou zcela plné a tyčinky jsou dostupné pro hmyz. Což je samozřejmě moc fajn :) ).

    5. Some other English Roses


    Sem patří všechno to, co se jinam nacpat nedá :). A především sem patří 3 opakující ramblery - The Albrighton Rambler, Snow Goose a Malvern Hills, o kterých marně sním a dokola si opakuji, že si o nich NECHÁM jenom zdát. (A vím, že si lžu a alespoň jeden si koupím...).


    Austinky mají své nadšené milovníky i zaryté odpůrce. Já sama je mám opravdu moc ráda, řadím je v oblibě hned za Portlandky a Alby. Přesto ale, navzdory svému potřeštěnému temperamentu, před koupí nějakého kultivaru dlouho přemýšlím a googlím, než si danou anglickou krasavici vpustím do zahrady. Není totiž nic smutnějšího, než to vzdát a vykopat a vyhodit růži... Takže v případě Austinek asi víc než u jiných platí - POZNEJ SVOU RŮŽI.

    Pěstovat Austinky v Čechách není až tak jednoduchá záležitost. V první řadě - anglické zimy na naše hlavy. Prostě když je někde teplotní minimum -10°C a ještě tomu říkají "tough winter", tak se není čemu divit, že Anglické růže mívají s českými zimami trošku problémy. Anglická růže může udělat malý vychovaný keříček (př. Wildeve), ale také pořádné křoví, a dokonce být vedena jako climber, ovšem VELMI záleží na zeměpisných podmínkách a daném kultivaru... A také na barvě. Máme s Levazou takový vtípek - pravidelně, když za námi přijde nějaký růžařský nováček pro radu a zeptáme se ho, jakou růži by si tak představoval, vypadne z něj zasněně: "Žlutou pnoucí". Kaviárový tousty... Takže, přátelé, prosím vás... žlutá pnoucí opakující růže v českých podmínkách je... jak to říct... no prostě to není dobrý nápad... Žluté a oranžové růže v sobě obsahují genetické informace orientálních krásek, hlavně čínské žluté růže, takže jejich veliké masité výhony bude v Čechách s vysokou pravděpodobností kosit mráz. A stejně tak žluté a oranžové anglické krasavice prostě budou na zimu náchylnější než některé jejich růžové kolegyně, které mají v genofondu albu či galiku, a jsou proto vhodnější pro naše zimy.

    Když zasněně listujete Austinovým katalogem, všude se na vás valí nádherné husté keře obsypané květy. Je to tím, že Austinovi zahradníci sází růže do sponu (tedy do jedné díry několik rostlin), a to nejen klasicky po třech, ale podle kultivaru klidně i po pěti, sedmi, devíti....  Dělají to z prostého důvodu, že ne všechny Austinovy růže mají v počtu jedné rostliny schopnost udělat pěkný košatý keříček. A koupit 7 růží po 200,-Kč, to už se může trošičku prodražit... Proto se zase trapně opakuji - u Austinek se vyplatí růži před koupí znát a nenechat se zlákat nádhernými květy.

    Když už jsme v té kritice, dalším nepříjemným nešvarem Angličanek je tzv. klopení. Veliké nádherné květy jsou někdy příliš těžké pro tenoučký stonek, který je nese, takže se vlastní vahou sklopí k zemi. Tento nešvar ale naštěstí ve většině případů časem zmizí - jak růže sílí, její schopnost unést vlastní květy se postupně zlepšuje.

    Poslední věc, kterou by bylo dobré v souvislosti s Austinkami zmínit, jsou tzv. kandelábry. Jsou to tuhé silné výhony, které růže pouští z báze rostliny buď hned zjara, nebo hůř a častějí, po skončení prvního kvetení. Bývá to způsobeno dvěma faktory. Tím prvním je genetická výbava dané růže - některé prostě budou samá noha, samá větev, a některé budou spíš spořádaným keříkem. Druhým faktorem bývají často již zmiňované české zimy. Růže chudinka je po zimě oslabená, my běháme okolo, dýcháme jí na větvičky a s láskou a péčí ji prosypáváme hnojíčkem. No a ona se pak v červnu vzpamatuje, plivne si pod kořeny a udělá wuf! Co s tím... Na to není jednotná odpověď. Rozhodně je dobré své růže znát, vědět, co od nich můžete čekat, a tomu přizpůsobit střih. Nebojte se do růže střihnout. A druhá věc je tzv. pegging. Což je ohýbání proutků, dokud jsou mladé, a jejich vyvazování k opoře. Výhon ohnutý vodorovně nejen že už ošklivě netrčí ze záhonu, ale dokonce se tím zlepší jeho schopnost kvetení - každé očko pustí pustí výhon, který zakvete. Je však důležité znát habitus rostliny, než se do peggingu pustíte, a vědět, jestli je pro něj daná růže vhodná.

    The Pilgrim






















    P.S. : Všude zde na blogu rozumím Anglickými růžemi čistě růže vytvořené Davidem Austinem. Jiné růže, ač na pohled velmi podobné a z Anglie pocházející, se titulem "Anglická růže" podle mého pyšnit nemohou, tím myslím např. růže Harknessovy. Takové růže se pak nazývají třeba"Romantické", "Nostalgické", či prostě a jednoduše "Moderní růže starého typu".

    2 komentáře:

    1. Opravdu obsáhlý článek, s kterým jste si dali práci. Přikládám na doplnění několik fotek, jak může být růže uvázaná v kytici

      OdpovědětVymazat
    2. Děkuji za krásné fotky! Austinky prostě vždycky v sobě budou mít něco zvláštního, nemyslíte? :)

      OdpovědětVymazat