Z teplých krajů belgických ke mně míří ještě pět prostokořenných růží, chudinek sazeniček, které já musím vzít a zahrabat do země, uložit do pohodlí hlíny a kompostu, pohladit po stonku, píchnout se o trn a dát je s požehnáním a prolitím vklidu spát pod chvojí. Tři z nich jsou Austinky! Jedna z nich je oranžová!! A země každým dnem promrzá do větší a větší hloubky a s tím neúprosným přírodním procese zamrzá i můj úsměv na rtech. Jó, na tváři lehký smích... No nic.
To bylo i vloni. "Lottumák" taky poslal růže před Vánoci. Plantážník jeden subtropická. Muž se synkem v náručí, respektive tehdy ještě na zádech, zdobili stromeček a já ryla díry v zahradě a prorážela konví škraloupy na sudech s vodou. Ale to ještě nebyla žádná zima, to se jen po ránu lehce kolem proplížila jinovatka, aby se jako neřeklo.
Teď je to horší. Cpala jsem o víkendu pod zem hystericky 100 cibulek krokusů, které moje rok od roku bláznivější bábinka ukořistila neznámo kde, a mně je slavnostně předala se slovy: "Kačenko, musíš je ihned zasadit!". V prosinci. Díky babi... Pod nehty mi lezla zmrzlá hlína, děcko se postupně měnilo v jeden velký růžolící soplík, potácelo se okolo a krmilo neochotné psy kusy ledu z traktůrku, ale já až do tmy zatvrzele prorážela lopatičkou zmrzlou svrchní krustu půdy a ukládala pos zem jednu cibulku za druhou. Jsou tam, na jaře se těším na tu velkou parádu! TĚŠÍM!!
To bylo minulý čtvrtek. Od té doby mrazy pokročily a můj lehkovážný optimismus se vydal kamsi směrem na Itálii. Za teplem...
Takže, co s tím...:
Bojový plán 1:
Založím růže do vyvýšeného záhonu, který je pečlivě přikrytý kartony. Po dvě dopoledne jsem do něj zarývala slepičince za vydatné asistence ročního caparta, dvou psů, zdivočelého kocoura a pěti zvědavých slepic, které se rozhodly, že své exkrementy nedají zadarmo. Takže abych ty vzácné živiny nenechala jen tak vyplavit, přikryla jsem záhon kartony, a pod nimi bude půda ještě celkem sypká.
Proti - logicky hovoří fakt, že záhon je plný nerozložených slepičinců...
Bojový plán 2:
Založím růže do kompostu. Náš kompost je ovšem tak trochu ostuda zahradnického řemesla. Hlavně když jsem viděla zahradu prince Charlese s pěti stupňovým kompostem, zapýřila jsem se studem a rozpaky.
My máme spíš takovou jako... hromadu. Vloni ji muž obložil celkem sympatickým bedněním z prken, čímž si vysloužil mou nehynoucí náklonnost a obdiv.
V kompostu je spousta zajímavých věcí a bude asi jako víno, protože si dává na čas. Musím najít a zprovoznit vidle a kompostovou anarchii pořádně zpřeházet a vytvořit tak prostředí pro růže snesitelné, kam je s nadějí a staženým srdcem opatrně založím.
Proti - musím uklidit bordel po moštování, který můj muž vykydl před kompost se slovy, že to přeci musíme dát slípkám, které potřebují vitamíny, najít a zprovoznit vidle a kompostovou anarchii konečně zpřeházet a vytvořit tak prostředí pro růže snesitelné, kam je s nadějí a staženým srdcem opatrně založím.
Bojový plán 3:
Prostě je zasadím, protože ta země ještě nemůže být tak strašně zmrzlá a už mi prošly i větší kraviny... Bojovému plánu č.3 říkám tzv. utěšitelský, protože se utěšuju tím, že to tak bude.
Proti - ty ****! Je to zmrzlý!!!!
Nu, budu vás informovat, jak to vlastně nakonec dopadlo :).
