Výsadba růží

Pustit se do tématu, o kterém už byly napsány stohy papíru, mě upřímně nijak zvlášť neláká. Přesto si myslím, že je spousta informací, které nejsou obecně známé a které jsou přínosné a měly by tu být...

Základem při výsadbě nové růže je samozřejmě díra. Tato se nachází jak jinak než v zemi a je dostatečně hluboká, ale zase ne moc hluboká, a je i dostatečně široká, aby se v ní kořeny mláďátka pěkně rozprostřely. Osobně kopu jamku cca 0,5x0,5m. Je dobré do ní sazenici několikrát zkusmo zanořit, abyste si vyzkoušeli, jestli  rozměr sedí. Kořeny by se neměly kroutit dokolečka, ale pěkně rovnoměrně se rozprostřít.

Co se hloubky týče, místo očkování by mělo u naprosté většiny růží být ukryto pod zemí. Růže pak bude lépe chráněna před mrazy a bude lépe pouštět "od spodu" nové květuschopné výhony, které budou vytvářet hezký hustý keřík. Pokud vlastníte nějakou stařičkou knihu pojednávající o pěstování růží, můžete se setkat i s názorem, že místo očkování se má nacházeti NAD povrchem zemským. (Je to jedna ze zastaralých pouček spojená s dobou temného dávnověku, stejně jako třeba ta, že půda okolo růží má býti vždy pečlivě okopána a vypleta.) Hloubku výsadby však není radno přehnat, protože příliš hluboko zasazená růže nebude dobře prospívat a hrozí jí rakovina kořenových krčků. Prostě správnou mírou je zahrabat růži do hlíny právě nad místo očkování.
Pozn. Místo očkování poznáte poměrně snadno - je to vyboulenina na stonku u kořenů, že kterého vyrůstají nové větve.

Výsadba růží; obrázek vypůčen z www.ruzehavel.webnote.cz

Proč mluvím o "většině" růží. Jsou kultivary, které mají přirozeně tendenci odnožovat. Jsou to především galiky, rugosy a hybridy spinoissisima. Kromě těchto výtečnic mívají silnější odnožovací schopnost také pravokořenné růže (tj. řízkovaci a odkopky určitých kultivarů). V těchto několika málo případech se doporučuje nechat místo očkování odkryté nad zemí. Zde platí opět hlavní zásada tohoto blogu - poznej svoji růži :)

Dalším tématem rozsahu diplomové práce je, co přidat růži do vínku, do její hliněné kolébky. V naprosté většině se setkáte s kompostem, masokostní moučkou a mykorhizními přípravky.

Kompost zásadně přisypávám růži shora, ale nepřidávám jej do základní výsadbové jamky. Nekamenujte, prosím... Tuto poučku mám od Montyho Dona, hlavního zahradníka britského pořadu BBC Gardeners World. Tvrdí, že růži se pak nechce kořeny expandovat z prostředí nabytého živinami do chudší zeminy, a já s ním vřele souhlasím.

Masokostní moučka a rohozka už jsou trošku kontroverznějším tématem. Já osobně jsem rohozku použila u cca 1/3 svých nově zasazených krásek a myslím, že jim rozhodně neudělala špatně, právě naopak. Proti tomu masokostní moučka obecně mezi růžaři doporučována není, má tendenci se dlouho rozkládat a na kořenech růže tak nějak zvláštně slizovatět... prostě fuj....

Hitem posledních let jsou mykorhizní přípravky. Jsou to preparáty obsahující symbiotické houby, které koexistují s kořeny keřů, a jsou jim nápomocny v růstu. Mykorhizní přípravky jsou obecně velmi sympatická věc založená na konceptu přírodní zahrady a tudy cesta podle nás rozhodně vede. Osobně na růže používáme i během roku hnojiva s přídavkem těchto houbiček a nemůžeme si je vynachválit. Při výsadbě pak jednoduše stačí přisypat trošku přípravku na kořeny rostliny a zasypat vykopanou zeminou.

A co je naše osobní tajemství coby růžových sudiček - taková jako perlička závěrem? Jsou to banánové slupky. Vhoďte ke kořenům mladého keříku s pusinkou, požehnáním a přáním zdárného růstu banánovou slupku :)