Šemík

Šemík dostal v zahrádce nové místo. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že máme u pergoly koní hrobeček. Tak se teď povaluje u jezírka pod Rosa Alba Semi plena a dostane další várku jogurtu. Během přenusu došlo ke ztrátě kusu spodního pysku a netřesku z levého očníhu důlku. Ale to jsou holt oběti budovatelského zápalu...

To je tak, když máte kamaráda sochaře a jako opožděný svatební dar obdržíte hlavu koně v životní velikosti... Včera jsem ji bezradně tahala po zahradě (má 30kg...), až jsem ji dovlekla na místo budoucího "levanduliště" a plná pocitu jarní deprivace a touhy sázet, ozeleňovat, žít!!! jsem se rozhodla vdechnout jí život.

Hlava je betonový odlitek, takže jsem ji nejdříve celou poctivě natřela jogurtem. Nozdry i oční důlky jsem vyplnila směsí hlíny a písku a zasadila do nich Seda. A pak jsem celou hlavu zaházela hlínou, takže to vypadá, že jsme si na zahrádce mírnix týrnix u pergoly pohřbili koně... Připadá mi to trošku jako hororové zahradničení a tuším v tom významný vliv toho, že jsem zkoukla třikrát za sebou záznam z letošní Chelsea Flower Show.... O dalším průběhu vzniku života v koňské hlavě samozřejmě budu i nadále informovat.